Tak jsou odborně nazývané poruchy srdečního rytmu, které patří mezi nejčastější srdeční onemocnění.

Jsou důsledkem abnormální tvorby nebo vedení elektrických vzruchů v srdci. Ve většině případů jde o naprosto nezávažné stavy, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje a které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu (EKG).

Kromě toho existuje ale celá řada záchvatovitých nebo setrvalých poruch srdečního rytmu, ať ve smyslu plus (rytmus rychlejší než normálně) nebo minus (pomalý rytmus nebo dlouhé pauzy v srdeční činnosti), které mohou působit nemocnému celou řadu obtíží. Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují tyto arytmie, až na výjimky, bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné. 

Lidské srdce pracuje bez přestávky 24 hodin denně po celý život člověka. Přečerpá v klidu okolo 5 - 7 000 litrů krve, při  těžším cvičení až 5krát tolik krve v průběhu 24 hodin.K tomu, aby srdce mohlo plnit tuto svoji hlavní úlohu, tj. pumpovat krev bohatou na kyslík k ostatním orgánům lidského těla, potřebuje být rytmicky poháněno elektrickými impulzy. Ty vznikají normálně ve shluku buněk , který se nazývá sinusovým uzlem a nachází se v horní části pravé srdeční síně.Odtud se elektrický vzruch šíří svalovinou obou síní do síňokomorového uzlu, který je umístěn v dolní části přepážky mezi oběma síněmi a slouží  k regulovanému převodu elektrického podráždění na svalovinu komor. Tento převod se děje přes tzv. Hisův svazek, který je pokračováním síňokomorového uzlu a který je jediným elektrickým spojením mezi síněmi a komorami. Dále se šíří vzruch svalovinou komor a způsobuje jejich koordinovaný stah. Tak je zajištěno, že srdce pracuje jako systém dvou paralelních čerpadel - nejprve se stáhnou obě síně a naplní tak obě komory, poté dojde ke stahu svaloviny komor a k vypuzení krve z pravé komory do plic a z levé komory k orgánům a tkáním celého těla.

Srdce se normálně stahuje asi 60-100krát za minutu, přičemž elektrické podráždění síní předchází aktivaci komor. Tento normální rytmus se nazývá sinusovým rytmem. Někdy i za normálních okolností pracuje srdce pomaleji (například ve spánku) nebo rychleji (například při cvičení). Při srdečních arytmiích bývá rytmus srdce abnormálně pomalý (bradyarytmie) nebo naopak rychlý (tachyarytmie). V prvním případě se bud elektrický vzruch v sinusovém uzlu tvoří pomalu, nebo je porušeno jeho vedení přes síňokomorový uzel do komor. Ve druhém případě se bud stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů kterákoliv jiná malá oblast svaloviny síní nebo komor, nebo elektrický impulz krouží v různě veliké oblasti srdce kolem dokola a aktivuje okolní svalovinu. Pochází-li rychlý rytmus ze svaloviny síní nebo oblasti síňokomorového uzlu, nazývá se arytmie supraventrikulární. Naopak, pochází-li porucha srdečního rytmu ze svaloviny komor, je označována jako komorová.

Velmi časté i u zdravých jedinců jsou tzv. komorové extrasystoly které nemají specifickou léčbu ale vždy je nutné vyloučit strukturální onemocnění srdce a zjistit jejich počet monitorací srdečního rytmu( Holter EKG)

Bradyarytmie

Příznaky pomalého srdečního rytmu (bradyarytmie) se mohou lišit podle toho, o jakou poruchu jde a jak rychle vzniká. V případech, kdy je porušena normální tvorba elektrických vzruchů v sinusovém uzlu, pracuje srdce pomalu a nedokáže zvýšit svoji činnost při zátěži. Tehdy trpí nemocní závratěmi, točením hlavy nebo zvýšeným zadýcháváním a únavností při zátěži. Pokud je srdeční akce velmi pomalá nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady v tvorbě elektrických vzruchů, může dojít i ke krátkodobé ztrátě vědomí-synkopě.  Podobné příznaky mohou být způsobeny celou řadou dalších onemocnění (např. epilepsií, mozkovou příhodou apod.), Některé bradyarytmie se léčí kardiostimulací. To je dnes zcela běžnou formou léčby . Metoda spočívá v tom, že se z malého řezu pod klíční kostí zavede přes podklíčkovou žílu ohebná elektroda do srdce a napojí se na kardiostimulátor, který se zašije do předem vytvořené malé kapsy v podkoží. Po zašití rány se další kontroly a programování kardiostimulátoru dějí přenosem radiových vln z programovacího přístroje přes kůži. Neustálý technický pokrok umožňuje, aby kardiostimulátory co nejvíce napodobovaly normální činnost srdce a v případě poruchy tvorby normálních vzruchů v srdci stimulovaly srdce se zvyšující se frekvencí úměrně stupni zátěže a také velikost kardiostimulátorů se stále zmenšuje.

Tachyarytmie

Nejčastějším příznakem tachyarytmií jsou palpitace. Jde o nepříjemně vnímaný pocit rychlého nebo silného bušení srdce. Jindy je to pocit  "škobrtnutí" nebo "vynechání" srdeční akce. Podkladem takových poruch rytmu jsou tzv. extrasystoly, neboli předčasně přicházející stahy z míst abnormální tvorby vzruchu v síních nebo komorách. Extrasystoly se mohou opakovat rychle za sebou a tehdy bývají pociťovány jako nepravidelné pomalejší bušení srdce. Ačkoliv celou řadu tachyarytmií lze účinně přerušit podáním některého z léků určených k léčbě arytmií (tzv. antiarytmik) nebo elektrickým výbojem z defibrilátoru po krátkodobém uspání nemocného (elektrický šok vybije celé srdce a dovolí obnovení normální elektrické činnosti), mnohem obtížnější je zabránit opakování poruch rytmu. V posledních letech došlo k zavedení nové metody léčby tachyarytmií a to  odstranění samotného místa vzniku takových poruch srdečního rytmu pomocí katetrizačních technik (tzv. katetrizační ablace). Z rozboru zaznamenaných elektrických signálů přesně určit oblast srdeční tkáně, která se podílí na vzniku a udržování arytmie. Po stanovení místa vzniku arytmie je do této oblasti zaveden hrot speciálního řiditelného elektrodového katetru a daná oblast v rozsahu jen několika málo milimetrů je teplotně ovlivněna (laicky řečeno spálena) prostřednictvím energie aplikované katetrem. Zákrok sám je prakticky nebolestivý a provádí se proto bez celkové narkózy. Vzhledem k tomu, že nejde o chirurgický výkon, ale o katetrizační techniku, může být nemocný již druhý nebo třetí den propuštěn z nemocnice domů a zapojit se do normálního života.  U komorových arytmií lze vyléčit katetrizační ablací naprostou většinu nemocných, kteří mají jinak zdravé srdce a trpí některou z forem komorové tachykardie pocházející z malého okrsku svaloviny komor.

V případech, kdy nelze u závažné arytmie  uspět ani jednou z uvedených metod, lze nemocnému zachránit život implantací tzv. kardioverteru-defibrilátoru. Jde o přístroj podobný většímu kardiostimulátoru, který se také podobným způsobem zašije do podkoží pod levou klíční kost a jeho speciální elektroda je zavedena do hrotu pravé komory srdeční. Přístroj poté sleduje trvale srdeční akci nemocného a v případě zachycení život ohrožující komorové tachyarytmie ji dokáže přerušit. Děje se tak obvykle výbojem stejnosměrného elektrického proudu mezi hrotem elektrody a kovovým pouzdrem přístroje.

Fibrilace síní je arytmie je pociťována někdy jako různě rychlé a nepravidelné bušení srdce, provázené někdy i zvýšenou únavností nebo dušností ale v řadě dalších případů pacient arytmii vůbec nevnímá. V tom je skryto nebezpečí , protože se může projevit náhle jako cévní mozková příhoda způsobená embolizací do mozkové tepny. Více  o této závažné arytmii se dozvíte v samostatné kapitole na našem webu.

Je nutno zdůraznit, že neexistuje přímý vztah mezi závažností arytmie a jejím vnímáním. Jinými slovy, naprosto bezvýznamná porucha rytmu, která nemocného nijak neohrožuje na životě, může být subjektivně vnímána velmi nepříjemně a znemožňovat nemocnému běžný život, zatímco mnohem závažnější arytmie nemusí být vnímány prakticky vůbec.V případech, kdy se u nemocného vyskytují pouze nepříjemně pociťované extrasystoly, lze obvykle odstranit obtíže podáním malé dávky uklidňujících léků nebo léků omezujících přímo výskyt extrasystol. Vznik celé řady arytmií mohou usnadňovat různé podněty, které ovlivňují nervový systém člověka (např. stres, kouření, pití kávy nebo jiných nápojů s kofeinem, tělesná zátěž). Odstraněním takových podnětů lze často zmírnit výskyt arytmií nebo jejich vnímání. Vždy jsou však nutné opatření ke snížení celkového kardiovaskulárního rizika ovlivněním rizikových faktoru .Režimovými úpravami i léčbou. Spolupracovat se svým praktickým lékařem formou pravidelných preventivních prohlídek.

V každém případě se při výskytu příznaků, které mohou znamenat přítomnost arytmie je nutné se poradit s lékařem, který by měl posoudit, zda je potřeba další vyšetření a případně léčba.