Krev dodává všem orgánům v těle kyslík a výživné látky potřebné k jejich správné funkci. K tomu, aby krev mohla obíhat naším tělem, je nutný přiměřený tlak v tepenném řečišti. Krevní tlak naměřený v okamžiku, kdy se srdeční sval stáhne, se nazývá tlak systolický tzv. "horní". Tlak naměřený v okamžiku, kdy se srdeční sval uvolní, se nazývá tlak diastolický tzv. "dolní". Tyto dvě hodnoty společně tvoří hodnotu krevního tlaku.
Vysoký krevní tlak neboli hypertenze, je nejčastější srdečně cévní onemocnění postihující zhruba 15-20 % osob ve věku 35-44 let a ve věku 55-64 let 64 % populace.
O vysokém krevním tlaku hovoříme, naměříme-li u osoby starší 18 let opakovaně hodnoty TK 140/90 mm Hg nebo více.
Současná doporučení ještě hypertenzi člení podrobněji a složitěji. Viz Doporučené postupy České kardiologické společnosti
Hypertenzi lze diagnostikovat na základě opakovaných měření v ordinaci nebo na podkladě hodnot získaných domácím měřením.
Měření krevního tlaku se má provádět v ordinaci u sedícího pacienta po 10 minutovém uklidnění s paží položenou na podložku v úrovni srdce. Správně by se mělo provést měření 3x a pokud je poprvé zjištěn zvýšený tlak, měl by být změřen na obou pažích.
Vzhledem k současné velké zatíženosti ordinací praktických lékařů i specialistů pracujících v časové tísni, nelze taková měření vždy uskutečnit, a tak nabývá stále více na významu měření v domácím prostředí. Domácí měření krevního tlaku je pro nemocného více reprezentativní. Lze získat více naměřených hodnot, máme informaci o kolísání tlaku během dne a o výši tlaku na konci dávkovacího období. K domácímu měření jsou vhodné automatické přístroje používající manžetu přikládanou na paži nikoli na zápěstí nebo prsty.
Je třeba mít na paměti, že určité kolísání hodnoty krevního tlaku je v běžném životě normální. Teprve opakovaně naměřené vyšší hodnoty bude Váš lékař sledovat a léčit.
Vysoký krevní tlak zpočátku většinou působí jen malé obtíže. Nebezpečné je právě to, že se příznaky začnou projevovat, až když je pozdě, a prvním příznakem neléčené hypertenze tak může být infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.
Protože srdce každého z nás pracuje jako pumpa, která neustále vhání krev do všech částí těla, musí se při zvýšeném krevním tlaku více namáhat a dochází ke zbytnění, tj. hypertrofii stěny levé srdeční komory. Takto změněná (" remodelovaná") komora má mnohem větší nároky na kyslík než normální komora a riziko srdečního onemocnění se tak podstatně zvyšuje.
Hypertenze vyžaduje:
- Pravidelné měření krevního tlaku.
- Úpravu životního stylu, tj. tzv nefarmakologickou léčbu.
Klíčovým opatřením je zde absolutní zákaz kouření. Kouření tabáku aktivuje sympatický nervový systém, poškozuje vnitřní výstelku cév a srážení krevních destiček. Prognóza nemocných, kteří přestanou kouřit, je výrazně lepší nežli těch, kteří dále kouří. Abstinence cigaret je tak nejefektivnějším sekundárně preventivním opatřením.
Tělesná aktivita, zvláště rytmický pohyb, je významnou součástí sekundární prevence ICHS. Za přiměřenou fyzickou aktivitu pokládáme takovou, kterou snáší nemocný bez dušnosti a bolesti, a po níž je příjemně unaven. Všeobecně se doporučuje aerobní aktivita se zapojením více svalových skupin (rychlá chůze, indiánská chůze, klus, jízda na kole, plavání, běh na lyžích, trenažéry). Doporučuje se cvičit 3-4x týdně alespoň 30-45 min.
Tuky s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin se považují jak za škodlivé pro rozvoj aterosklerózy a zvyšují riziko trombózy cév. Proto se radí dávat ve stravě přednost tukům s převažujícím obsahem nenasycených mastných kyselin (rostlinné oleje a tuky), které působí příznivě. Dieta s omezeným přívodem tuku, obsahujícím nižší podíl nasycených mastných kyselin, dokáže u nemocných s ICHS zpomalit progresi koronární aterosklerózy a snížit jejich celkovou úmrtnost.
Dietní opatření zahrnují i omezení vyšší spotřeby alkoholu, omezení solení (do 5-6 g denně), zvýšení konzumace ovoce a zeleniny. Dále není vhodné konzumovat vyšší množství léků proti bolesti nebo používat hormonální antikoncepci.
Farmakologická léčba:
Pro zahájení léčby jsou rozhodujícími faktory výše krevního tlaku,
celkového kardiovaskulárního rizika a přítomnosti postižení orgánů jako srdce,
mozek a ledviny. U tlaků nad 180/110 se léčba zahajuje ihned. U systolického
tlaku mezi
150-180/95-110 se vyžaduje opakované naměření zvýšeného tlaku a léčba se
zahajuje do 1 měsíce (v případě zvýšeného rizika ihned). U mírnější hypertenze
je možné s léčbou vyčkat 3 měsíce a mezitím uplatnit režimová opatření. V
případě postižení orgánů nebo zvýšeného rizika se tehdy léčba zahajuje do 1
měsíce.
Hlavními cíli léčby je kromě snížení krevního tlaku i léčba přidružených onemocnění a odstranění všech odstranitelných rizik (zejména kouření, nadváhy, atd). Krevní tlak by měl být snížen na cílové hodnoty pod 140/90 u všech a pod 130/80 u diabetiků, pacientů se zvýšeným rizikem, po mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, s onemocněním ledvin. Tak lze dosáhnout pokles kardiovaskulární úmrtnosti o téměř 20 % a úmrtnosti na mozkové příhody o více jak 40 %.
Léčbu lze zahájit jedním lékem nebo kombinací léků. Hlavní skupiny léků zahrnují tzv. ACE inhibitory, kalciové blokátory, betablokátory a diuretika. Tyto léky prokazatelně snižují riziko úmrtí a komplikací hypertenze. Často se léky kombinují, aby se posílil účinek a snížil výskyt nežádoucích účinků.